Sestava, o které nikdo nepíše návody
GoPro na autě. Telefon na stativu v zatáčce. Insta360 na přilbě, na tyči, nebo kde zrovna skončila.
Tři kamery, tři značky, tři místa — a spouštěli jste je jednu po druhé, jak jste mezi nimi obcházeli. Zůstaly vám tři soubory ze stejné session, které se neshodnou vůbec na ničem.
Skoro všechno, co se o vícekamerové synchronizaci napsalo, počítá s tím, že máte několik stejných kamer. Spárujte je s jedním ovladačem. Pusťte timecode. Spusťte je společně z aplikace výrobce. Dobré rady pro jednotnou sestavu a pro tu smíšenou neplatí ani jedna. Ovladač GoPro telefon nespustí a telefon nikomu timecode nepustí.
Smíšená sestava se tedy řeší až dodatečně, nebo vůbec. Tenhle návod je o tom, jak ji vyřešit dodatečně.
Problémy jsou dva, ne jeden
Ten zjevný: kamery se rozjely v jiný okamžik, takže tatáž událost leží v každém souboru jinde. Jedno číslo na kameru to spraví.
Ten tišší: každá kamera si drží vlastní hodiny a ty běží každé trochu jinou rychlostí. U dvouminutového klipu si toho nikdy nevšimnete. U hodiny ano, protože zarovnání, které bylo na začátku přesné na snímek, je na konci viditelně opožděné. Telefon a akční kamera se takhle rozejdou mnohem spíš než dvě kamery ze stejné výrobní linky.
Jestli jste někdy synchronizovali dlouhou session, byli spokojení a pak zjistili, že se střihy v poslední třetině rozjíždějí — bylo to tohle. Neudělali jste nic špatně a jedním posunem na kameru se to spravit nedá.
Co StintBox udělá se smíšenou sestavou
Nahrajte klipy do Sync Studio. GoPro, Insta360, DJI, záběry z telefonu, k tomu samostatné GPS logy nebo záznamy z časomíry, pokud je máte. Pak spusťte automatickou synchronizaci.
Srovná je podle toho, co mají soubory doopravdy společného: podle zaznamenané telemetrie, podle zvuku a podle dalších signálů v záběrech. Je jí jedno, že jde o různé značky, a nepotřebuje je mít pohromadě na jednom držáku. Zároveň koriguje pomalý drift mezi rozcházejícími se hodinami místo jednoho pevného posunu na celý klip — a právě to rozhoduje, jestli dlouhá session drží pohromadě až do konce.
U každého klipu hlásí, nakolik si je výsledkem jistá. Nad 90 % stříhejte bez obav. Mezi 70 % a 90 % udělejte namátkovou kontrolu. Pod tím vám neříká, že selhala. Říká, ať se podíváte.
A pak vždycky ověřte. Najděte okamžik, který je ostrý ve dvou úhlech naráz — řazení, najetí na obrubník, zabouchnutí dveří — a projděte ho snímek po snímku. Deset sekund tohohle je lepší než objevit problém až po sestříhání celého videa.
Kde něco nesedí, přetáhněte to na místo rukou. U záběrů, ve kterých není nic výrazného, je vaše oko na jedné rozpoznatelné události opravdu lepší nástroj a ruční nastavení není ani tak nouzové řešení, jako spíš správný nástroj pro ten konkrétní klip.
Co čekat od vaší sestavy
Ne každá kombinace je stejně snadná a vyplatí se vědět, kterou máte, ještě než začnete.
Kamery, které byly blízko sebe, jsou přímočarý případ, ať jsou jakékoli značky. Byly u týchž věcí, takže je s čím pracovat.
Kamery na jednom autě jsou ze všech nejsnazší a zůstávají spolehlivé i v rychlosti, tedy přesně tam, kde to hodně sestav začne mít těžké.
Kamera daleko od ostatních — stativ u trati, dron, telefon na druhém konci depa — je ta, kterou se spíš zkontroluje, než jí věří. Obvykle vyjde, hlavně pokud se hýbala nebo zachytila stejný průjezd, ale právě tady padne těch vašich deset sekund ověřování.
Statická kamera bez telemetrie, daleko od všeho ostatního je opravdový oříšek. Se zbytkem sestavy nemusí mít společného skoro nic kromě toho, že na obojím je vidět tatáž věc. Umístěte rukou jednu kotvu na viditelnou událost a jeďte dál. Trvá to zhruba dvacet sekund a nemá cenu s tím bojovat.
Tak to poctivě vypadá. Většina smíšených sestav spadne do prvních tří kategorií a synchronizuje se bez velkého přemýšlení. Ta čtvrtá je vzácná, předvídatelná a rychle vyřízená, jakmile ji poznáte.
Jedna věc, která to potichu ztěžuje
Pracujte s originálními soubory.
Záběry, které předtím prošly jiným programem, z něj obvykle vyjdou bez telemetrie. Ořezané v aplikaci výrobce, vyexportované ze střihového programu, překódované kvůli místu, sešité z 360° kamery — obraz a zvuk přežijí, ale GPS stopa, data o pohybu a časová razítka zapsaná kamerou ne.
Zbude klip, který vypadá stejně a má výrazně míň, podle čeho se dá srovnávat. Takhle běžně dorazí soubor z Insta360 nebo DJI k synchronizaci jen se zvukem na palubě a ze snadného případu se bez důvodu stane nepříjemný.
Totéž platí o všem, co soubor při importu přebaluje nebo „optimalizuje”. Zkopírujte originály z karty a pracujte s nimi. Když potřebujete ořezanou verzi na střih, ořežte ji až potom.
Jak si to příště usnadnit
Už natočené záběry nevylepšíte, ale smíšená sestava je opakující se problém a jeden návyk z něj většinu odstraní.
Než začnete, se všemi kamerami už běžícími a s dosahem na vás okem nebo mikrofonem, udělejte jednu ostrou, hlasitou, viditelnou událost. Tlesknutí v záběru. Dveře auta. Cokoli, co má tvrdou hranu ve zvuku i v obraze.
Pak to zopakujte na konci.
To první dá všem kamerám společný okamžik a z nepříjemných sestav udělá snadné. To druhé je z obou užitečnější. S pevným bodem na obou koncích nahrávky se dá drift mezi rozcházejícími se hodinami změřit přes celou session, místo aby se v ní potichu hromadil.
Stojí to pět sekund. U dlouhého natáčení, kde je v jedné sestavě telefon a akční kamera, je to rozdíl mezi synchronizací, která drží, a tou, která povolí.
Proč se s tím vůbec zabývat
Jakmile se klipy shodnou na tom, kolik je hodin, přestanou být třemi videi a stanou se třemi úhly jedné věci. Překryv ve všech pohání jedna sada telemetrie, takže můžete uprostřed zatáčky střihnout z auta na telefon u trati a rychloměr počítá dál. Čte jeden datový proud, nehádá u každého klipu zvlášť.
Platí to jen tehdy, když je zarovnání pod tím správné. Právě proto je těch deset sekund kontroly ta část, kterou vynechat nemáte.